Dávné civilizace a dál .....

Koza jako jeden z nejstarších skandinávských symbolů spojených se zimním slunovratem (vánoci) vůbec . Přímá spojitost s Thórem a jeho spřežením je nasnadě.Čas zimního slunovratu, vláda ledových obrů Jötunnů nad světem je na svém vrcholu a jejich úhlavní nepřítel s kladivem přináší naději, že tomu tak nebude nadlouho. Její význam se změnil až někdy v 19. století, kdy krátce doprovázela domácího skřítka tomteho při roznášení dárků.

Tomte byl původně duchem zakladatele hospodářství a jako takový sídlil v pohřební mohyle. Později se přesunul přímo na statek, většinou do stodoly případně někam pod podlahu. V takovém případě bývalo zvykem ho křikem varovat, když člověk na podlahu něco rozlil. V noci pak pomáhal s hladkým chodem hospodářství a byl spojován hlavně se zvířaty. O Yule se ho slušelo poctít miskou ovesné kaše s máslem.

S příchodem křesťanství byl tomte, stejně jako většina podobných bytostí, šmahem označen za ďáblova poskoka. V obecném povědomí se tak postupně přesunul hluboko do negativní části spektra a nakonec živořil na okraji úplného zapomenutí.Tam ho také našel Viktor Rydberg a roku 1881 o něm napsal báseň s ilustracemi Jenny Nyström. Tomteho popularita následně vzrostla a záhy už měl na starosti zmíněné rozdávání dárků. Ačkoliv byl v této funkci poměrně brzy nahrazen severskou verzí Santa Clause, žije mezi námi dodnes. Za to vděčíme nejenom Rydbergovi, ale hlavně a především nezměrné dětské fantazii......

Ve švédském Gävle se koza již od roku 1966 staví jako slaměný symbol dosahující až třinácti metrů.........