Dávné civilizace a dál .....

editace

Důstojně zná s tebou mlčet skála i les, buď jako strom jež miluješ, jako košatý strom jenž tiše naslouchaje visí nad krajinou.

Kde přestává samota začíná se trh a kde se začíná trh, začíná se hřmot velkých herců a hemžení jedovatých much. Nejlepší věci ve světě pranic neplatí, pokud se nenajde někdo, kdo je sehraje, velkými muži nazývá lid takové pořadatele her.

Málo rozumí lid velkým věcem, to jest  tvůrčím.Smysly má však pro všechny pořadatele a herce velkých her.

Porazit - to jest mu: dokázat.Pobláznit - to jest mu : přesvědčit. A krev mu platí za nejlepší ze všech důvodů.

Pravdu jež vklouzne jen do jemných uší, jmenuje lží a nicotností. Vskutku věří jen v bohy, kteří dělají ve světě velký hřmot.

Pomalu prožívají svou chvíli hluboké studny; načekají se dlouho, než vědí co že spadlo do jejich hloubky.

Daleko trhu a slávy se děje vše velké; daleko trhu a slávy žili od nepaměti vynálezcové nových hodnot.

Do své samoty se vydej, příteli můj; vidím Tě rozbodána jedovatými mouchami. Vydej se tam, kde vane drsný a silný vzduch.

Do své samoty se vydej, žils příliš nablízku malým a žalostným, nevydávej se jejich neviditelné pomstě, vůči Tobě nejsou ničím jiným než pomstou.

Již nezdvihej ruky proti nim, je jich bezpočtu a Tvým údělem není býti oháňkou na mouchy.

Vidím Tě umdlena jedovatými mouchami, vidím Tě do krve škrábnuta na stu místech a Tobě není ani do hněvu.

Ty hluboký však přespříliš trpíš i malými ranami a nežli ses vyhojil, přelezl Ti přes ruku týž jedovatý červ.

Hrd jsi k tomu, abys mlsné tvory usmrtil, střes se však, aby nebylo Tvou sudbou nésti všechno jejich jedovaté bezpráví.

Lichotí Ti jak k bohu tak k ďáblu, kňučí jak před obéma, bzučí svou chválou, dotěrnost je jejich pochvala.

Leckdy se k Tobě laskavě mají, to je však chytrost zbabělců, ano zbabělci jsou chytří .

Uvažují o Tobě svou těsnou duší  povážlivý jsi jim, že jsi mírný a spravedlivé mysli, říkáš nevinni jsou svým malým živobytím . Jejich těsná duše však myslí, provinilo se každé velké živobytí. I jsi li k ním mírný, cítí, že jimi pohrdáš a splácejí Ti Tvůj dobrý čin zraňujícími zločiny.

Tvá mlčenlivá pýcha jest jim proti chuti a jejich nízkost prozi Tobě žhne v neviditelné mstě.

Nepozoroval jsi kolikrát osaměli, když jsi k nim přistoupil a jejich síla z nich vystoupila jako dým z hasnoucího žáru?

Ano příteli můj, zlým svědomím jsi pro ně i nenávidí Tě a rádi by sáli Tvou krev a co na Tobě je velkého je nutně činí jedovatějšími a mouchovatějšími.

Není však Tvým údělem být oháňkou na mouchy.....