Vyznání Fred Hageneder
Io, Iwa, dřevěná hvězdná lodi
Ciť moji lásku a vděčnost
Vezmi mne na palubu
a ukaž mi stezky
Po nichž putují duše a hvězdy
Sloupe vševědoucího mlčení
Kotvícím na druhé straně
říše času
Živým daruješ mystickou smrt
a smrt vodíš k životu..
Osobní deník , srpen 1997
Celý den jsem se připravoval na to, že strávím noc s tisem. Nyní jsem tedy přišel. Třikrát před tím jsem tu již byl, ale ještě pořád mé srdce vynechá úder, když spatřím tento překrásný strom, oděn do zelených tónů a poze jeho masivní kmen a mohutné silné větve odhalují něco z jeho vysokého stáří.
Setrvávám na nejvyšším z několika stupínků, které vedou k hřbitovu. Je pozdní odpoledne a já jsem pod širým nebem. Mohu se pohybovat jak chci, sledovat svůj vnitřní hlas aniž bych musel ustupovat dalším návštěvníkům anebo dělat jako, že jsem normální.
Na chvilku nedělám nic jinéhonež, že do sebe nasávám atmosféru toho místa, malý kostelík za stromem, staré zvětralé náhrobní kameny a celou atmosféru vyplněnou zcela prastarým tisem a jeho o něco mladší sestřičkou.
Pomalu se pohybuji. Poté co jsem místo prozkoumal, spouštím se na trávník několik kroků mimo auru stromu a pozoruji strom. Čty - ři -tis - íce let. Dá se to pochopit ? Je něco co mu mohu dát ? Může mít něco pro tak ohromnou bytost vůbec nějakou cenu ?
Ačkoliv se nacházím v půli svých třicátých let, nikdy jsem se necítil tak mladý a pošetilý. Na okamžik nemohu dělat nic jiného než jít co nejhlouběji do meditačního stavu. I love yew. Přichází ..a já zavírám oči ...
Po dvou hodinách, jen tipuji podle polohy slunce se stále snažím. Vydávám ze sebe to nejlepší a cítím se již velmi mírný a klidný. Staré tisy mají velmi uklidňující účinek na mého ducha a já toužím jít ještě hlouběji.Přestávám vnímat rozdíl mezi tím zda mám zavřené či otevřené oči a vnímám jen čiré bytí...
Miluji tis, je myšlenka, kterou se neodvažuji vyslat , kdo jsi a proč jsi tady ? Zadržuji ji v sobě a cítím se nehodný abych tuto prastarou a moudrou bytost obtěžovat tím, aby procházela ve vzpomínkách zpět celá tisíciletí.
Rozhodnu se na další chvíli k návratu k vnitřnímu míru a nejodnou pochopím. On je tady. On je ten široký a dobrý úsměv, který jsem cítil okolo sebe a mylně jsem jej považoval za svůj pocit štěstí. Mluví beze slov a já mu rozumím...
Cítím jeho radost, že se s ním cítím v bezpečí. Usmívám se zpět. Mohu mu položit jakoukoli otázku, on však všechny mé otázky zná. Jeho odpovědi přicházejí.
zdroj Fred Hageneder Stromy Velká kniha, Duch stromů,symbolika, mýty,legendy,duchové stromů
Ký mocný objem, hlubý jak má stín
ten osamělý strom! Jest živá bytost
rostoucí zvolna, než by zhynout moh
a tvaru zjevu příliš nádherného,
než poražen by být moh' — Hrdější
jest v Borrowthalu bratrská jich druž,
jež spojila se v slavný, šumný les.
Mohutné kmeny! Každý žilek spleť,
jež, haďata, se spolu proplítají;
výš tíhnou, vkořeněny do sebe,
tak fantastický zjev, jenž temným zrakem
svým leká smělce. — Dóm to pilířů,
na holé kde a tmavorudé půdě,
již bouří svadlé, padajícím listím,
kde v chmurném hustých větví klenutí,
jež tmavých jahod zdobou protkáno,
pro duchy kyne o poledni kvas.
Strach, Naděj chvějná, Mlčení a Děs,
Smrt Kostlivec a Stín Čas slaví zde
v tom dómu přírody, jenž posypán
jak oltáři jest omšených skal kusy,
svou družnou bohoslužbu, v němém klidu
než lehnou zas, by proudům naslouchaly,
jež srčí v skalných roklích Glaramaru.