Dávné civilizace a dál .....

Člověk a stromy,

člověk, človíček, člóbrda - člověk, přemýšlel zda a jak a proč  psát o setkání s těmito báječnými bytostmi. Přemýšlel, proč psát právě o nejstarším tisu a největším sekvojovci v Čechách. Proč ? Zaujmout náhodné návštěvníky ?

Jahodník, jitrocel, mateřídouška anebo třeba arnika. Víš  jak vypadá arnika ? Jakou má barvu ? Kde roste ? Co má ráda ? Jak lidem pomáhá ? A pomáhá  ? Proč pomáhá ? Vypadá třeba takhle ?

arnika, krásný, něžný kvítek rostocí si jakoby jen tak..

arnika, krásný, něžný kvítek, který léčí a pomáhá

arnika kvítek, který  je náročný na život

arnika....

tis a sekvojovec ?

vydechují plnými póry život a žijí

vnímají a milují

takové jaké jsme

hluboké 

krásné

  chápající

 bytosti

s porozuměním

 lidské hlouposti

 lidské probuzení

domů

ke kořenům

slavnostím

tihle dva ?

  přicházíš ke stromu

lásku

zdaleka

přicházíš

pozdravíš

se ztišeným dechem

tišíš  smysly

strom  v

mysli

ztichlé smysly

studánky duší

rozprostře kapradí

pozvání

lásku

duši Tvou pohladí

a tak, přicházím k tisu, jeho báječná síla a moudrost je cítit velmi zdaleka, přicházím a vnímám ho všemi svými smysly, vnímám ho každým pórem svého těla, vnímám ho nejen tělem vnímám ho svou podstatou, vnímám jej a najednou nejsem. Dívám se na sebe odjinud a pomalu přicházím k té báječné bytosti. Je velmi silný, pojednou jsem vržen zpět do těla a zachvěje mnou prudký záchvěv zimnice. " Stůj vetřelče ! " "Nechci Tě tu !" Pokorně stojím, tiše se ztišenými smysly dýchám a posílám upřímné pohlazení a lásku . Pojednou cítím prudké škubnutí mým tělem směrem k tomu nádhernému tvoru, není to násilné, on je silný a zve mne dál. Dál..Krůček za krůčkem se přibližuji a cítím klid, teplo, smír a věčnost... Čas odplouvá a prostor se ztrácí, jsem já a on, pojednou vše splývá a s časem a prostorem se ztrácí i já i on, jsme jedno.